1. Když eště civilizace nebyla, vládla celým širým světem idyla. Lidi byly jen nahaté opice, brontosaurus válcoval jim silnice. V poledne mu dali metrák přesličky a pak v jeho stínu hráli kuličky. Brontosaurus žral, lidoop si hrál. když dostal hlad, tak si vzal a potom klidně spal. K obědu měl datle, k večeři zas jelena. Z palmy měl paraple, mlíko z vemena. Nic nepočítal, nebyly peníze. Měl to, co si vzal, nebyla krize. A k tomu času byla fůra, Lidi byly nevinný, Nebyla cenzura, nečtli noviny. 2. Jak dosvědčí předpotopní nálezy, Diluvium neznalo vynálezy. Jednoho dne přišlo lidem zatěžký, chodit líčit na mamuty jen pěšky. Vypsali soutěž na vynález kola, Netušíce, co to kolo vyvolá. Každý kolo chtěl, dal za ně co měl. Ten co kolo vymyslel, čím dále víc chtěl. Dávali mu škeble, on chtěl pterodaktyla. Cena kola hnedle závratná byla. Chtěl nejméně tisíc slonů a pět dinosaurů k tomu. Všechno se mu zdálo málo, kolo čím dál více stálo. Až na konec přišel na to, že chce za to kolo zlato, za kulatý zas kulatý, tak vznikly peníze. Tak vznikl člověk bohatý a první krize. Protože zlato měli pouze ti, co znali kšeftovat a ostatní z nouze začli pracovat. 3. Místo jeskyně teď lidi mají dům, vynález kola hnali ad absurdum. Zapomněli, že kola patřej k vozům, všude jsou kolečka a nikde rozum. Koleček ze zlata je čím dále víc, jenže ta kolečka už neplatěj nic. Civilizace není legrace, To je moc koleček a vůbec žádná práce. My už nejsme lidi, my jsme jenom partaje, žádný z nás nevidí, v čem ta chyba je. Nikdo neví kudy na to, jeden volá: „Zrušte zlato!“, tamten po něm hází bláto, ten ví, kolik tamten krade. Staří volaj´: „Zkroťte mladé!“. Ten to řeší čistou rasou. Stát brečí nad nad prázdnou kasou. Kdo prej šetří, ten má za tři, Slovani jsou všichni bratři. Národ volá: „Chceme práci!“. Továrny se nevyplácí, v dolech se nefárá. A v takové situaci zazní fanfára, že přišel: Spásonosný osel, už se věří oslovi, Jen když nás ten osel hlučně osloví. 3a: A tak vznikla třída, která nemá nic, vedle třídy, která chce mít čím dál víc. Z toho vznikly spory, půtky, šarvátky. Místo dobytka jdou lidi na jatky. Ze škol a nemocnic dělaj růjničky a z univerzit na dříví kůlničky. Rozbili domy, rozbili stromy, až se naučili rozbíjet i atomy. V atomické éře život bude legrace. Kupředu se béře civilisace. Už nebude práce třeba, atom zadělá na chleba. Atom nám vypere prádlo a při tom vyškvaří sádlo. Energií atomickou nahradíme práci lidskou. Nahradí nám všechny stroje elektřinu nafty zdroje. Rozpustí v moři ledovce, do roviny srovná kopce. V sopce požáry uhasí, Saharu zavodní, a bez ohladu na rasy budem žít jak bratři rodní. Až spatříme duhu z Kordiler až po Pamír, bez pánů a sluhů budem slavit mír.