My dva nic nemáme,
nic neznamenáme,
ze století do století jdem.
Ti, co něco mají,
ti nás dva neznají,
tak hledáme zaslíbenou zem.

Dokud bude země kulatá,
na chudáky bude bohatá.

Každý z nás něco má,
co občas tlačívá,
co mu dělá na tvář vrásky.
Každý z nás starost má,
v sobě ji ukrývá
pro peníze nebo z lásky.

Rozdělme bolesti rovným dílem,
a pak dejme se za jedním cílem.
Všichni se sejdeme, 
až svou zem najdeme,
na shledanou v lepších časech.