Vyznání lásky Když jsem zlatovlasé baby býval Měl jsem baculaté ručičky Sám pan strážník zálibně se díval Jak jsem v parku ničil růžičky Na procházky chodil jsem se slečnou A byl jsem peskován Měla se mnou starost nekonečnou Než jsem byl vychován Tu jsem dětskou nožkou drtil červy Tu zase hynula žížala To šlo vychovatelce na nervy Vlídně mne kárala Přejte život chudé štěnici Neutopte blechu na lžíci Co když má rendezvous s jepicí Která ji má také ráda jako já mám vás Ba i ten obávaný ovád Svou ovádku velice má rád Přece musíte respektovat Že jeden druhého má rád tak jako já vás Vězte že i nepatrný tvor Jiného má rád zas Ba dokonce odporný netvor Jiného netvora má rád tak jako já vás Ať vám šaty sežerou moli Vždyť ty šaty tolik nebolí Tolik jako moly zabolí Že jim nikdo nedovolí aby měli jiné moly rádi jako já mám vás Dávno nejsem zlatovlasé baby Démonický muž se ze mne stal Něžně říkám jedné slečně baby Dál jsem se však dlouho nedostal Na procházky chodil jsem s tou slečnou Jen pro ni hodlal žít Měl jsem ale potíž nekonečnou Jak vyjádřit svůj cit Až ji jednou poštípala blecha A ona se chystala na ni Řek jsem Baby teď se blecha nechá Teď přijde vyznání Přejte život chudé štěnici... Ona slečna přestala být baby Sotva jsem ji za ženu pojal Kdo ji znával říká že teď přej by Onoho anděla nepoznal Proč jsi vymyslel komplexy Freude? Ona je pěstuje A myslí si že jí všechno projde Když je simuluje Za trest už nešetřím žádnou blechu Pomstím se na hmyzu strašlivě Když mi choť vytýká tu neplechu Odpovím mazlivě Co bych šetřil chudou štěnici Utopím si blechu na lžíci Posloužím tím jiné štěnici Jestli ji má tolik ráda jako já mám vás Z vás kdyby se přes noc stal ovád Jistě byste mne bodla do zad Jen abyste mohla dokázat Že mne máte stejně ráda jako já mám vás Pomlouváte mne že jsem netvor Že zasloužím provaz Z kohopak by se nestal netvor Když má vedle sebe netvora jako já vás Just si koupím prášek na moly Ať to bolí nebo nebolí Tolik je to jistě nebolí Tolik jako mne to bolí že mne otec nezbil holí za to že jsem si vzal vás